Refinancování hypotéky, i když bylo dříve takřka nevyužívané, dnes naopak zažívá doslova boom. Jak v praxi takové refinancování hypotéky vlastně probíhá? Nejčastěji je realizované jako pomyslný (nebo reálný) konkurenční boj mezi několika bankami.
Pokud se podíváme do nabídky některých bank, zjistíme, že spoustu z nich má v nabídce produkt určený k refinancování hypotéky, založený na tom, aby klienti, kteří mají hypotéku u jiné banky, ,,přešli“ se svou hypotékou k novému bankovnímu domu.
Důvod k tomuto přetahování klientů je zřejmý, bankám se to samozřejmě vyplatí. Pro refinancování hypotéky je třeba doložit, že jsme u stávající banky neměli potíže se splácením, a tudíž jsme bonitní a pro banku lukrativní klienti.
Banka si navíc ušetří celý proces schvalování a prověřování, kterým jsme si museli projít u banky, která nám původní hypotéku poskytla, takže je to pro novou banku výhodnější. Pro klienty však už ne vždy.
Nová banka sice může nabídnout lepší konkurenční výhody – například delší dobu splácení, nižší úrokové sazby a podobně, ale stávající banka může mít podmínky refinancování ošetřeny ve smlouvě, kde mohou být sankce například za předčasné doplacení hypotéky.
Refinancování totiž probíhá ve většině případů tak, že nová banka naší stávající bance peníze za hypotéku doplatí, a my potom splácíme refinancovanou hypotéku pouze nové bance. Záleží tedy na tom, zda a jaké sankce za předčasné splacení původní hypotéky jsou dány.
Pokud však máme příliš vysokou úrokovou sazbu, většinou se refinancování v dlouhodobém horizontu vyplatí vždy, zvlášť jestli nám nová banka nabídne i jiné benefity, třeba delší dobu splatnosti hypotéky, čímž nám logicky klesnou i měsíční splátky.
