Nedávno mě na jedné diskusi pobavil názor, že nejvýkonnější zaměstnanci, jsou ti s hypotékou, a nejlépe několika dětmi a náročnou manželkou k tomu. Jeden z diskutujících pak připojil podobný názor, který jim dokonce v práci dává k dobru sám šéf.

 

Je ovšem pravda, že svou logiku to má, zvlášť v zaměstnáních, kde je práce placená od kusu, může být právě hypotéka jedním z výkonnostních faktorů, která nás nutí se překonávat, co do rychlosti nebo zručnosti.

 

Obecně jakákoliv motivace funguje dobře, proto mají zaměstnavatelé propracovaný systém odměn a případných sankcí, ovšem, co se týká osobní motivace, ta tradičně patří k nejspolehlivějším pohonům. A zvlášť je-li to motivace spojená se střechou nad hlavou, tak to si zaměstnavatelé skutečně mohou spokojeně mnout ruce.

 

Jinde na webu ovšem narazíme i na názory, že Češi se snaží svou osobní situaci často před zaměstnavatelem, zvlášť třeba před zaměstnavatelem potenciálním při výběrovém pohovoru, utajit. Někdo to dokonce sám bere tak, že by ho mohl stávající závazek v očích zaměstnavatele degradovat.

 

V tomto názorovém směru se setkáme i s úvahami některých odborníků, že zaměstnanci s hypotékou jsou více rizikoví, protože pokud by se dostali do finančních potíží, mohli by mít větší nutkání pokusit se situaci řešit z firemních prostředků, než zaměstnanci, kteří podobné závazky nemají.

 

Skoro se tak zdá, že tu máme další nepopulární tabu pohovoru, které se zdatně připojí k otázkám ohledně bezdětnosti, stavu nebo bezúhonnosti.

 

ZP