Máte vyhlédnutý vhodný domeček či byt a plánujete si vzít hypotéku, abyste mohli co nejdříve bydlet? Někdy situaci nepříjemně zkomplikuje strašák jménem ověření bonity. Pracujete a máte na splátky dostatečně peněz? Ne vždy to bance stačí.
V rámci ověření bonity banku samozřejmě v první řadě zajímá, zda budete mít hypoteční úvěr z čeho splácet. Obvykle se nespokojí jen s tím, že na splácení máte, ale zajímá ji i to, zda na splácení budete mít dlouhodobě – tedy, zda se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou.
Co se týká osob samostatně výdělečně činných, tam se standardně dokládá daňové přiznání za minulý rok (roky), ale vzhledem k tomu, že podnikatelé přiznání často optimalizují a neodpovídá tak skutečným finančním možnostem, některé banky už nabízí i variantu bez dokladování příjmu.
U takové varianty postačí čestné prohlášení o výši příjmu, nevýhodou však je vyšší úrok a samozřejmě nižší výše poskytnuté částky, zhruba do 50% ceny zastavované nemovitosti. Některé banky navíc žádají ručitele.
Každopádně, ani pokud máme pracovní poměr na dobu neurčitou s pro nás přijatelným platem, nemusíme sítem bonity vždy projít. Banku zajímá kolik členů má naše domácnost, kolik lidí je z našeho platu vyživováno i mimo domácnost, jaké máme nezbytné měsíční výdaje (pojištění, leasing, nájem, energie aj.).
Také životní minimum, které nám musí zůstat po odečtu všech nezbytných výdajů, stanovují banky jinak než stát. Podle běžné bankovní praxe je možné zajistit přijatelnou životní úroveň (jídlo a jiné běžné nákupy), pokud nám měsíčně zbývá alespoň 7 tisíc korun.
ZP
