O důchodové reformě se dnes hodně mluví a píše, přesto ne vždy úplně srozumitelně, takže sice každý ví, že se tu cosi ve spojení se spořením na důchod nabízí, otázkou však zůstává co a nakolik je to výhodné.
Myšlenka důchodové reformy je prostá. Zatímco příslušná část sociálního pojištění směřovala do takzvaného povinného prvního pilíře důchodového pojištění, kde se pomyslně ukládala na důchod, se zavedením dnešního druhého pilíře došlo k podstatným změnám.
Kdo se rozhodne (a možnost pro rozhodnutí je pouze do 35 let), a vstoupí do druhého pilíře, nastane pro něj několik změn. Z prvního pilíře mu bude stát převádět určitou část z prvního pilíře do druhého, a příslušná část bude hrazena měsíčně do druhého pilíře přímo námi.
V ostatních případech spoření v druhém pilíři funguje podobně jako běžné penzijko či kapitálové životní pojištění. Po uběhnutí potřebných let budeme mít nárok na určitý obnos peněz, které nám mohou být poukazovány jako měsíční renta nebo jednorázově.
Nevýhodou naopak je, že pokud se pro vstup do pilíře rozhodneme, nemůžeme už vystoupit a spoření na důchod tak pro nás bude podstatným závazkem. Jediné co budeme moci změnit je poskytovatele důchodového spoření, mezi které dnes patří většina pojišťoven, bank a obdobných společností.
A pak tu máme ještě třetí pilíř. Tam stále spadá tradiční penzijní připojištění, na jehož podobě se nic nemění, nadále může být uzavíráno a stejně tak zůstávají v platnosti již sjednané smlouvy. Uplatňovat si je možné též určité daňové zvýhodnění. Otázka tedy zůstává, nakolik se nám vstup do druhého pilíře vyplatí.
ZP
