V prvním díle seriálu jsme se dívali na to, jaké výhody přináší mít osobního finančního poradce. Dnes bychom se naopak zaměřili na nejvýraznější negativa, které nám tento typ správy finančních a pojistných produktů přináší.
Úskalí na naši peněženku číhají především tehdy, pokud náš osobní poradce není makléř a nemá přehled o všech dostupných produktech na trhu. Obecně by měl poradce být dobře seznámený s naší rodinnou i finanční situací a umět doporučit ty nejvýhodnější produkty.
Jedná-li se ale například o výhradního agenta jednoho bankovního domu či pojišťovny, potom nám může nabídnout pouze produkty své domovské firmy, nezávisle na tom, že pro nás mohou být například nevýhodné.
Další Damoklův meč se nám může houpat nad hlavou v podobě poradce lačnícího po co největší provizi, takový poradce sice může být klidně makléř s portfoliem produktů napříč trhem, ale doporučení mohou být motivovaná velikostí provize od konkrétních firem či podle typu produktu.
Někdy nás takový poradce může pomyslně uvrtat do zcela nevýhodného produktu, nebo nás dokonce připravit o výhody u produktů uzavřených v minulosti. Vzhledem k tomu, že si nás takzvaně přebírá pod svá finančně poradenská křídla, bude chtít vědět o všech uzavřených produktech, některé navrhne zrušit a uzavřít místo nich výhodnější. Otázka je, zda takové skutečně budou.
ZP
